O nás

charita - ořez 2

Základní údaje

Název:      Charita Vyškov
Statutární zástupce:   Ing. Zdeňka Horáková
IČO:           658 41 875
Adresa:     Morávkova 745/1a, 682 01 Vyškov - Dědice
Telefon:     517 440 387
Email:        info@vyskov.charita.cz
Webové stránky:      www.vyskov.charita.cz
Bankovní spojení:     8976500257/0100, Komerční banka, a.s.
Datová schránka:      hcxhm7n
Registrace u Ministerstva kultury ČR dle zákona č. 3/2002 Sb., zařazení do rejstříku:
Charitní rada:
    
Územní působnost:     Jihomoravský kraj - města Vyškov, Ivanovice na Hané, Rousínov a spádové obce
Diecézní příslužnost:   Arcidiecéze olomoucká

Zařazení Charity Vyškov

Charita Vyškov je zařízení římskokatolické církve s vlastní právní subjektivitou. Je součástí Arcidiecézní charity Olomouc a spolu s ostatními diecézními charitami tvoří Charitu Česká republika, která je členem mezinárodní organizace Caritas Internationalis. Charita Vyškov provozuje svou činnost od roku 1997.
 

Poskytované služby

  • Centrum denních služeb (registrovaná služba);
  • Centrum duševního zdraví;
  • Domácí hospicová péče;
  • Domácí zdravotní péče (registrovaná služba);
  • Chráněné bydlení (registrovaná služba);
  • Odlehčovací služba (registrovaná služba);
  • Osobní asistence (registrovaná služba);
  • Pastorační asistent;
  • Pečovatelská služba (registrovaná služba);
  • Podpora pro pečující;
  • Podpora pro pozůstalé;
  • Půjčovna kompenzačních pomůcek.

Personální zajištění organizace

  • Ing. Zdeňka Horáková                - statutární zástupce organizace;
  • Ing. Eliška Pilátová                      - hlavní ekonomka;
  • RNDr. Jiří Sochor                         - personalista, GDPR;
  • Mgr. Bc. Barbora Němčáková  - projektová manažerka, PR;
  • Daniel Fabok                               - provozní manažer, Půjčovna kompenzačních pomůcek;
  • Jitka Švejnohová                         - Pastorační asistentka, Podpora pro pozůstalé;
  • Bc. Michal Novotný                    - Centrum denních služeb, Centrum duševního zdraví;
  • Alena Paldusová                         - Domácí hospicová péče, Osobní asistence, Podpora pro pečující;
  • Andrea Zorková                          - Domácí zdravotní péče;
  • Ing. Ludmila Kujalová                - Chráněné bydlení;
  • Bc. Lada Grmelová                     - Odlehčovací služba;
  • Bc. Petr Kvapil                              - Pečovatelská služba.

Historie Charity Vyškov

Oblastní charita Vyškov započala svoji působnost v roce 1996. Pod hlavičkou dobrovolné Charity začala působit v sociální a zdravotní oblasti a současně zajišťovala humanitární pomoc potřebným lidem v nouzi bez rozdílu rasy, vyznání a národnosti či sociální příslušnosti. Sídlem a zázemím organizace se po celých deset let stal farní domek v Dědicích.

založení organizace se zasloužil děkan p. Antonín Štefek, MUDr. Jan Slavík a dobrovolnice paní Ladislava Hrdová. Jejich zásluhou na jaře 1997 byla organizaci udělena právní subjektivita a Oblastní charita Vyškov se stala jedním z prvních nestátních zdravotnických zařízení, které začalo poskytovat ve vyškovském okrese zdravotnické služby prostřednictvím domácí péče zdravotně postiženým, nemocným a seniorům v jejich sociálním prostředí.

Od roku 1997 byly prostřednictvím terénní Charitní domácí péče zajišťovány sociální a zdravotní služby lidem v době jejich nemoci, stáří a při snížené soběstačnosti v jejich domácím prostředí.

V roce 2002 byla Domácí péče rozšířena na území Rousínova a do spádových obcí a vzniklo druhé charitní středisko přímo v Rousínově.

V roce 2007 převzala Oblastní charita Vyškov pečovatelskou službu od Města Ivanovice na Hané a začala zajišťovat sociální služby i v Ivanovicích na Hané a přilehlých obcích.

Za finanční podpory EF byla v roce 2005 zahájena výstavba nového Zařízení sociální integrace. Zařízení je určeno seniorům a osobám se zdravotním postižením. V roce 2007, kdy vzešel v platnost zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních službách, zastřešuje Zařízení sociální integrace dvě nové sociální služby - Centrum denních služeb a Odlehčovací služby. Jde o jediné zařízení tohoto druhu ve vyškovském regionu, které zajišťuje současně dvě sociální služby pod jednou střechou. Od roku 2006 má Oblastní charita Vyškov v prostorech Zařízení sociální integrace své zázemí.

Oblastní charita Vyškov se na přechodnou dobu tří a půl roku stala provozovatelem Domu chráněného bydlení v Rousínově. V těchto prostorech mělo do konce roku 2009 zázemí i Charitní středisko Rousínov. Od roku 2010 došlo ke změně adresy Charitního střediska Rousínov, ale zdravotní a sociální služby - Domácí péče byly zachovány ve stejném rozsahu.

Vlivem zvýšené poptávky po chybějící sociální službě pro osoby s mentálním postižením ve vyškovském regionu byla v roce 2008 započata výstavba projektu, který byl podpořen prostředky EU. Zkušební provoz Chráněného bydlení pro mentálně postižené "Ostrov jistoty" byl zahájen na podzim 2009 a je zaměřen na integraci osob s postižením do společnosti.

P. Bohumír Bunža - zakladatel Charity Vyškov

Narodil se 17. března 1877 v Bzenci. Studoval na gymnáziu v Uherském Hradišti a maturoval zde 1. července 1896. Teologická studia absolvoval na fakultě v Olomouci, absolutorium složil 1. 7. 1901. Následně přijal kněžské svěcení z rukou arcibiskupa Theodora Kohna 5. července 1901 v Olomouci. Jeho prvním působištěm byla obec Strání u Uherského Brodu, kde působil jako kaplan dva roky. V roce 1902 se stal kaplanem ve Vyškově a pracoval zde téměř deset let. Roku 1912 z Vyškova odešel, protože byl jmenován dómským vikářem v Olomouci. V červnu 1918 se vrátil zpět do Vyškova, ale tentokrát již jako farář. V roce 1937 byl jmenován vyškovským děkanem.

Byl znám svým sociálním cítěním, péčí o chudé, staré a opuštěné. Protože se pro ně snažil zajistit lékařskou péči, založil ve Vyškově Charitu a povolal sem řeholnice z Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova z Rajhradu. Sestry, pro něž nechal v blízkosti kapucínského kostela zřídit malý klášter s kaplí, se potřebných ujaly. Po zřízení vyškovské nemocnice většina řeholnic přešla pracovat do tohoto zařízení, ale některé se dále věnovaly službě nemocným v domácnostech. Rovněž ve Vyškově významně podporoval První českou měšťanskou a rodinnou školu, která vznikla z iniciativy arcibiskupa Antonína Stojana. Děkanu Bunžovi se podařilo získat pro vedení tohoto ústavu sestry dominikánky. Na této škole učil náboženství, a to jak na rodinné, tak na měšťanské. Angažoval se také v městské samosprávě, v letech 1935–1936 zastával funkci místostarosty ve Vyškově. Zajímal se také o regionální historii (sepsal malou knížku o náboženské sektě Bratří lulečských a zabýval se osudy pálečských habánů-keramikářů) a byl členem městského muzejního spolku ve Vyškově. Napsal několik historických prací pojednávajících o osudech místních řemeslníků.

Za nacistické okupace neskrýval své vlastenecké cítění. Když měly být bohoslužby slouženy v němčině, prohlásil: Mše svatá je latinská a je stejná pro všechny. Po druhé světové válce se věnoval opravě děkanského kostela, který byl výrazně poškozen. P. Bunža byl jmenován arciknězem prostějovským a čestným kanovníkem kroměřížským. Po dlouhá léta byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva olomoucké arcidiecéze a členem výboru kněžské nemocenské pokladny v Přerově. Rovněž patřil k blízkým spolupracovníkům Mons. Jana Šrámka. Jako výrazně exponovaný kněz, který měl n avíc několik příbuzných mezi představiteli lidové strany (jeho synovcem byl poslanec JUDr. Bohumír Bunža, který odešel po únoru 1948 a byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti) se samozřejmě brzy ocitl mezi duchovními, jež se snažil komunistický režim eliminovat.

Dne 11. října 1949 odjel kanovník na schůzi Jednoty katolického duchovenstva do Kroměříže, kde byl zatčen. Nejprve byl převezen k výslechům do Olomouce a pak do Prahy na Pankrác. Zde byl vyšetřován v souvislosti s případem kněžské nemocenské pojišťovny Alois Čáp a spol., v němž bylo 18. ledna 1951 odsouzeno deset kněží. P. Bunža se však přelíčení nedožil, protože po tvrdých nočních výsleších 17. října 1950 zemřel v pankrácké vězeňské nemocnici. Úřední zpráva, jež přišla na národní výbor ve Vyškově, uváděla jako údajnou příčinu smrti rakovinu močového měchýře. V jeho pit evním protokolu z 19. října 1950 je však uvedeno, že zemřel v důsledku otoku mozku, plic a zlomení krční páteře. Hnisavý zánět mozku a plic se u něj objevil zřejmě následkem vyčerpání a podvýživy v průběhu výslechů. Alarmující je zaznamenaná zlomenina krčního obratle s výronem, k níž muselo dojít zřejmě hrubým zacházením při vyšetřování a pádem. P. Bunža je pohřben ve společném hrobě v Praze–Ďáblicích.

U příležitosti 860 let trvání města Vyškova byla in memoriam P. Bohumíru Bunžovi udělena pamětní medaile starosty města Vyškova. Toto ocenění převzala neteř Růžena Bunžová, trvale žijící v USA.

Autor textu: Vojtěch Vlček

Prameny:

  • Arcibiskupství olomoucké, kuriální evidence, údaje poskytnuté autorovi Mons. E. Pepříkem, listopad 2006.
  • Národní archiv v Praze, Spis Státního soudu Čáp a spol. Ts I/VII 153/50, včetně pitevního protokolu B. Bunži ze dne 19. 10. 1950.
  • Dokumentace k Martyrologiu shromážděná Dr. J. Stříbrným v České křesťanské akademii, dopis L. Lukšové ze 7. 4. 1997 ÚDV, s. 1.

Literatura:

  • GRAUBNER, Jan: Kněžské osobnosti. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2010, s. 27–29.

Internet:

Zápis v městské kronice rok 1937:

Jubileum bzeneckého rodáka

Pan Bohumír Bunža, děkan vyškovský, slavil letos výročí svých šedesátých narozenin. Městská rada mu k tomuto dni blahopřála a obdržela za to vbrzku písemné poděkování.

Údaje z matriky:

Bunža Bohumír
datum narození: 17. 3. 1877
místo narození: dům čp. 285
otec: Josef Bunža – měšťan v Bzenci
matka: Mariana Bunžová (roz. Šebestová) ze Bzence

Poznámka přepisovatele:

Rodný dům – čp. 285 se nalézal v dnešní Nádražní ulici. Jeho podoba se nedochovala na žádné fotografii či pohlednici, kterou máme v archivu – jen na celkových pohledech na město lze vidět, že se jednalo o přízemní budovu s klasickou sedlovou střechou a menším humnem za domem.

Čeští církevní mučedníci z doby komunismu II. díl - P. Bohumír Bunža

P. Bohumír Bunža, vyškovský děkan svědčil o své víře životem i svou smrtí. 

Narodil se v Bzenci 17. 3. 1877. 
Po předcházejícím kněžském působení se stal v roce 1912 dómským vikářem v Olomouci a od roku 1918 působil jako farář ve Vyškově. V roce 1934 byl jmenován vyškovským děkanem a po několik funkčních období zastával také funkci místostarosty ve Vyškově. Založil zde Charitu a povolal sem sestry-těšitelky z Rajhradu. Byl znám svým sociálním cítěním a péčí o chudé. V říjnu 1949 byl zatčen v souvislosti s případem kněžské nemocenské pojišťovny Čáp a spol., v němž bylo 18. ledna 1951 odsouzeno 10 kněží. P. Bunža se však přelíčení nedožil, protože po tvrdých výsleších 17. října 1950 ve vězeňské nemocnici v Praze zemřel. 

Článek převzat z www.cs-magazin.com.