20. září 2024
Charita Vyškov
Situace na Jesenicku je náročná, každá pomoc má smysl
Když se v televizi objevily první záběry z povodní, s napětím jsme čekali, jak se situace vyvine i u nás. Zkušenosti z předešlých živelných pohrom ukázaly, že je dobré být připraven a začít pokytovat pomoc co nejrychleji, jak to bude možné a situace bude alespoň trochu bezpečná. Vodní toky na Vyškovsku naštěstí tuto dešťovou situaci víceméně zvládly. Tolik štěstí však neměly regiony Jesenicka, Krnovska, Opavska... Naše pomoc tedy zamířila do potřebných oblastí na severu Moravy.
Milí příznivci charitního díla, rádi bychom tento článek pojali trochu jinak, spíše jako deník ze dní strávených při pomoci v zaplavené obci Česká Ves... Mohli bychom napsat prostou informaci, že probíhá sbírka, děkujeme za dary a že jsme tam byli a taky pomáhali... Ale rádi bychom těmito osobními řádky zprostředkovali naléhavost situace... Protože z televizní obrazovky člověk nemůže pochopit tu situaci tak dobře, jako z osobní zkušenosti. Dovolte tedy pár osobních vzpomínek na předchozí dny...
Bylo úterý brzy ráno, ještě za tmy, kdy jsme usedli do aut a na základě domluvy s koordinátorem mimořádné pomoci Arcidiecézní charity Olomouc jsme se vypravili na Charitu Jeseník, odkud nás měli nasměrovat dál. Byl to zvláštní pocit. Dvě a půl hodiny jedete autem a většinu času okolní krajina vypráví pouze příběh o blížícím se podzimu... Překročili jsme červenohorské sedlo a pak to vše začalo. Pohledy ven z okýnka, kdy jsme projížděli Bělou pod Pradědem, Jeseníkem či Českou Vsí nás přesvědčily o vážnosti situace... Poničené či úplně zničené domy, podemleté cesty, které místy úplně chyběly, všude veliké naplaveniny, nánosy bahna, chybějící či poničené mosty, rozbitá auta aj. a mezi tím se pohybují lidé, kteří se snaží zachránit alespoň něco málo z toho, co jim voda zaplavila... Před domy se začaly kupit hromady nábytku a osobních věcí lidí, kteří roky budovali své domovy a voda jim to během pár minut vzala. Smutný pohled plný bolesti a beznaděje. Kde ale začít?! Vždyť doslova na každém kroku je toho tolik potřeba...
Jeli jsme dvěma auty, 7 pracovníků naší Charity a auta plná rukavic, gumáků, lopat, smetáků, pytlů a kyblů. Rozdělili jsme se na dva týmy. "Jeďte dál až k mostu, on je spadený, ale dá se po něm přejít, kousek za ním bydlí paní D., tam jí pomozte. A druhá adresa je paní Z. tady nedaleko." Rychlý pokyn od koordinátorky pomoci na OÚ v České Vsi nás jasně nasměroval. Naše skupinka se vydala na první adresu.
Když jsme přecházeli most a šli tou spouští, uvědomili jsme si, jaký respekt ta voda budí... Za mostem jsme přišli do části, kde je asi 500 obyvatel odříznutých od okolí, stále tam nefunguje elektřina, voda, plyn a asi ještě dlouho nebude. Jediný přístup je pěšky přes spadený most. Přivítala nás starší paní, která se slzami v očích ze sebe vysoukala pár slov o tom, jaká to byla hrůza... Chytli jsme do ruky lopaty a pustili jsme se do práce. Došlo i na vyklizení garáže a kurníku. Pomáhali i příbuzní z vedlejšího domu. Kdysi to byl krásný zatravněný dvůr se skleníkem, kde bylo vidět, že se paní úroda letos opravdu povedla. Papriky a rajčata se ale musí kvůli kontaminaci taky zlikvidovat. Slepice, které donedávna vesele kvokaly na dvorku, jsme nyní dávaly do pytlů a odnášeli na hromadu určenou do kafilerie. Když jsme po několika hodinách práce odcházeli, nebyly to již slzy bolesti, ale vděčnosti. Cestou k zbořenému mostu jsme se zastavili u domu, kde jsme viděli také těžkou situaci a nabídli pomoc. Naši chlapi se pustili do vyklízení víc než metrového nánosu bahna ze sklepa, kde je kotel a další důležité zařízení pro chod domu. Vše pod bahnem, takže zničené... My ženy jsme se pustili do rozebírání naplavenin na dvoře, kde jsme postupně objevovali jednotlivé části z nedaleko rozbořeného domu... Plastové okno, světlo, parapet, šuplík, kuchyňská skříňka, kus fasády...
Ve středu ráno se situace opakovala. V mírně pozměněném týmu jsme ještě za tmy usedli do aut a vyjeli do České Vsi. Tentokrát jsme zamířili všichni k jednomu domu, kde bydlel starý devadesátiletý pán a jeho syn. Dvůr plný naplavenin, bahna a písku, ze kterého jsme místy vytahovali naplavené kusy skla, auto, které měl syn zaparkované za pozemkem, voda odnesla na druhou stranu dvoru a zalila celé bahnem. V domě byly všechny místnosti plné nábytku a různých věcí, které bylo nutné kvůli kontaminaci a poškození vodou vyhodit, vyčistit prostory od bahna a strhat lina až na dřevnou podlahu. Vyhazovali jsme elektrickou polohovací postel, skříně, peřiny, oblečení, zdravotnické pomůcky, potraviny, lednice, mrazák... Při povodni vše plavalo, protože voda v domě dosahovala asi do metrové výšky. Prostory v domě jsou vyklizené, nyní by potřebovali osekat zdi, zapojit vysoušeč a co nejdříve dům vysušit... Ale stále není elektřina, voda ani plyn. Nemohou si uvařit, již několik dní se nekoupali, nic si neoperou, mnozí nemají auto, aby si někam zajeli a nakoupili... A k tomu se blíží zima a ta v těchto končinách bývá silnější než u nás na Vyškovsku...
Během dne se často ozývaly majáky hasičů, policistů, záchranky, která každou chvíli někoho zraněného odvážela. Odpoledne se v obci strhl větší frmol, protože jak říkal někdo z hasičů, nedaleko spadl dům... Voda již opadla, člověk si říká, že má vyhráno, když mu dům zůstal stát, ale podemletím či narušenou statikou hrozí nebezpečí pádu některých domů i několik dnů po povodni...
Mohlo by se zdát, že je to úplná apokalypsa, beznaděj, konec... Ale do toho všeho prosvítají důležité paprsky naděje...
Jeden má podobu vzájemné sounáležitosti. "Chlapi, chcete? Mám buřtguláš", volal na sousedy pán z vedlejšího domu, který to uklohnil v garáži na campingovém plynovém vařiči. Jiný přijel s malým bagrem "bobkem" prohrnout alespoň cestu k domu, aby se dalo chodit před dvůr. Další přišel s motorovkou, aby u souseda rozřízl kmen, který zavazel při odklízení. Děti v gumáčkách obcházely dům od domu a ptaly se, co jim mají ze zásobovacího místa donést. Takových situací pomoci a sounáleitosti jsme za ty dna dny zažili nespočet...
Další paprsek naděje a veliké psychické podpory má podobu darů materiální a potravinové pomoci, která na postižená místa neustále proudí. Místní silně dojímá štědrost a sounáležitost lidí z celé republiky. Ta je v těchto chvílích tolik potřebná. Mnohokrát jsme se o tom přesvědčili, když jsme uklízeli a zjistili, že potřebujeme něco, bez čeho se nepohneme dál, ale co jsme nedovezli. V té chvíli bylo důležité, že pro to máme kam zajít a my mohli efektivně a smysluplně pomáhat dál.
A třetím velikým paprskem naděje je příliv dobrovolníků, kteří přijedou na postižená místa nezištně pomoci. Ze zkušenosti však doporučujeme přijet pomoci přes nějakou organizaci, aby to bylo systematicky koordinované a tím i co nejefektivnější... Stalo se nám několikrát, že se nás lidé ptali, co mají dělat, kam jít pomoci... Protože vůbec nevěděli, kam dál a je složité se v té chaotické situaci, která na místě panuje, zorientovat. Přijede-li dobrovolník přes organizaci, je tam někdo, kdo to řídí a hned vás nasměrují k lidem, kteří to nejvíce potřebují a nemohou si pomoci sami (např. bydlí sami, staří lidé, nemocní apod.).
- https://www.acho.charita.cz/jak-pomahame/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/mimoradne-udalosti/povodne-2024/#pov_dobrovol
- https://www.cervenykriz.eu/aktuality/povodne-2024
- https://adra.cz/aktualita/pomoc-adra-pri-povodnich-co-delame-a-jak-se-muzete-zapojit/
- https://www.diakoniespolu.cz/krize/
- https://www.clovekvtisni.cz/bedlive-sledujeme-povodnovou-situaci-jsme-pripraveni-11834gp
Každá ruka se hodí, protože místní to nemají šanci zvládnout sami... Už proto, že mnohým chybí psychická síla... A pak technika. Obrovské poděkování tady patří také hasičům, záchranářům, policistům a vojákům, kteří pracují ve všech zasažených oblastech... Bez jejich pomoci by bylo odklízení následků nekonečné.
Do některých oblastí není možné se ještě dnes dostat s technikou. Ale když jsme to vše na místě viděli, i přes tu spoušť a hrůzu, kterou to budí, věříme, že společnými silami to zvládnem. Důležité je, že na to postižení lidé nejsou sami!
A tak MOC DĚKUJEME za každý dar, který jste přinesli do sbírky na Charitu Vyškov. Kdo byste chtěli ještě sbírku podpořit, můžete dar přinést na Charitu Vyškov do Dědic do středy 25.9.2024. Příští týden bude tato pomoc ve spolupráci s vojáky odvezena na potřebná místa.
Mgr. Bc. Barbora NĚMČÁKOVÁ
projektová manažerka, PR, IT
Tel.: 733 742 555 E-mail: X8El5b549.zmR9enW7c-.iic-okmYZhaa8kmb